Usměvavá slečna mi gestikulací a verbálním projevem oznámila, že mám dneska smůlu. Na místě se přihlásit nejde a musel bych počkat, zda se uvolní místo za někoho z přihlášených přes internet, jelikož limit byl stanoven na 500 účastníků. Čekání vycházelo na 3hodiny a po téměř 45minutách strávených ve frontě jsem z toho nebyl moc nadšen. Nakonec jsem přihlášku roztrhal, tatínka poslal autem zpět do TU a vyjel jsem po vlastní ose na hřeben. Za normálních podmínek platí přísný zákaz vjezdu pro cyklisty, ale v den závodu jsem věřil v mírnou toleranci polských strážců parku v mojí sólovou jízdu. Když jsem se vydrápal asi 5km nad Karpacz, zastavila mě závora a 6 „mužů v zeleným“. Jeden mi povída, že je tam zákaz a dále jsem mu nerozuměl. Vracet jsem se určitě nechtěl a zeptal jsem se: „Do you speak English?“ , na to zareagoval druhý strážce v řadě a začal hovořit tímto jazykem. Kromě toho, že se jede za 2,5h za Jeapem mi neřekl celkem nic. Proto jsem říkal, že jsem „fanclub“ několika závodníků, chtěl bych se na ně podívat a nemám v úmyslu jet na Sněžku. Na to odpověděl, že můžu pokračovat až k Strzecha Akademicka, což je bouda asi 3km od Luční boudy a pak musím tlačit. Souhlasil jsem a pokračoval.

Takový trénink jsem ještě nezažil, celou cestu nahoru na mě zástupy lidí a turisté volali: „Davaj, davaj, davaj“, zřejmě mysleli, že začal závod a já v úniku jedu pro zlato :D

Samozřejmě, že jsem u Akademiky neseskočil, ale pokračoval dál v jízdě, dlažební kostky někde chyběly a všude byly nakřivo, takže o klidné jízdě nemohla být řeč. O sklonu bych radši moc nemluvil, ale obrázek si můžete udělat sami, když vám řeknu, že na 13km jste vystoupali 1000 výškových metrů.

Na první odbočce jsem zamířil na Luční boudu a doufal, že nepotkám žádného Krnapáka, jelikož bych se již těžko mohl vymluvit na jazykovou bariéru. Ale mimo asfaltovou silnici, kde prohánění svoje 3litrové Toyoty, je většinou nepotkáte. Od Luční bylo už vše bez problému, kromě tekoucího téru a pletoucích se tlup lidí. Návrat přes Černou horu byl opravdu regenerační, když si vzpomenu na stoupání z Polska.

Příští víkend je závodů opravdu spousta a většina z nás se bude jen těžko rozhodovat mezi mistrovstvím HK v MTB časovce do vrchu a Havex MTB maratonem v Lánově.